zijára (JKI-I)
zijára (arab. návštěva, pouť, per. zijáret, tur. ziyaret) Pův. návštěva hrobky proroka Muhammada a posvátných míst v Medíně vůbec. Šarí‘a stanoví řád rituálu z. v Prorokově mešitě (al-Masdžid aš-šaríf) včetně veršů koránu, které se mají recitovat. Rituál z. zahrnuje rovněž další mešity, bojiště u Uhudu a hřbitov al-Bakí. Z. je častěji termín pro návštěvy hrobů světců a ší‘itských imámů (Karbalá, Kázimajn, Komm, Mašhad, Nadžaf, ší‘a). Sunnitská nauka tuto praxi odmítá, ale ve většině hist. období a oblastí ji toleruje na základě konsensu práv. autorit (právní věda). Z. byla označena za nežádoucí novotu mnoha proudy reformismu, zejm. wahhábíjí. Ale ani wahhábovci nemohli zcela zakázat z. v Medíně, neboť sám Prorok pravidelně navštěvoval hroby padlých mudžáhidů (mučedník). Praxe návštěv u hrobek a hrobů mystických světců je běžná po celém islám. světě. Věřící se chodí poklonit památce význ. osobnosti mystiky (Abú Midján, Ibn Arabí, Rúmí) či pouze místního řádového šajcha. Mnozí se modlitbami a nekonvenčními rituálními úkony (dotek katafalku, líbání předmětů, magické vzývání, manipulace s amulety) snaží získat požehnání (baraka) nebo přízeň pro své činy a přání. Kolem hrobek některých světců se z. vyvinuly v pravidelné a hojně navštěvované poutě. Pravidelná účast na z. může, podle některých mystických výkladů, nahradit nedostatek vnitřní síly k plnohodnotnému členství v místním bratrstvu – např. proto, že členovi nevyhovují některé drastické formy zikru. V ší‘itském islámu jsou z. hrobek imámů a jejich příbuzných důležitou součástí náb. života, zejm. v isná ašaríji. Ší‘itské příručky o průběhu náb. roku a pravidlech poutí k hrobkám se per. nazývají zijáratnáme (Kniha o poutích).
Viz též: poutní svátky (JKI-J), pouť (JKI-K), poutní místa (JKI-K)