roucho liturgické (JKI-K)

roucho liturgické Duchovní a asistující laici, kteří konají bohoslužby, se v římkat. církvi svým oděním odlišují od ostatních účastníků obřadů. Duchovní obvykle nosí běžné šaty temné barvy a k nim zvláštní nákrčník (kolárek). Při posvátných úkonech oblékají zpravidla kleriku, na hlavě nosí dnes už výjimečně tzv. biret. Kolárek, klerika i biret jsou černé; biskupové a někteří círk. hodnostáři je mají fialové, kardinálové červené, papež má kleriku barvy bílé. Kněží řeholní nosí hábit, který se různí u jednotlivých řádů a kongregací. Papež, kardinálové a biskupové, popř. i jiné osoby, nosí na hlavě malou čepičku solideo. Při mši svaté obléká kněz podle potřeby humerál, albu, cingulum (pokud je nutno albu přepásat), štolu a kasuli neboli ornát. Humerál (z lat. humerus – rámě) je bílý lněný obdélníkový šátek, opatřený při obou rozích jedné z podélných stran dlouhými tkanicemi. V starších dobách zahalovala tato rouška zadní část hlavy a znamenala „lebku, tj. přílbici spásy“ čili naději věčné spásy. Cingulum (lat. pás) je bílý provaz na obou stranách se střapci, jímž se alba kolem boků přepásá. Značí zdrženlivost od zlých žádostí. Kasule (z lat. casula – chýška) je plášť (šat) pokrývající téměř celé tělo (původně šlo o pastýřský šat; ornát). K jiným bohoslužebným úkonům obléká kněz na kleriku rochetu a štolu, někdy i pluviál. Pluviál (z lat. pluvius – deštivý) je široký dlouhý plášť bez rukávů, jenž se na prsou spíná kovovou sponou. Užívalo se ho zpočátku při procesích za deštivého počasí, nyní se používá jako ozdobný oděv při procesích za každého počasí a někdy při nešporách. Bývalou kapuci nahrazuje plochá štítovitá okrasa zdobená třásněmi. – Při pozdvihování monstrance (při procesí nebo požehnání) přijme kněz na sebe velum (z lat. velo – zahaluji), tj. roucho, které splývá z ramenou a do něhož zahalí své ruce. Biskup obléká k pontifikální mši sv. stejná roucha jako kněz, a navíc mitru. Zvl. znaky biskupa jsou kromě mitry kříž na prsou, prsten a v levé ruce berla. Náprsní kříž (pektorál, z lat. pectus – prsa) je zhotoven ze zlata nebo stříbra a zavěšen na řetězu. Uvnitř pektorálu mohou být uloženy malé částky ostatků svatých (relikvie). Kříž má připomínat utrpení Ježíše i svatých mučedníků, prsten spojení biskupa s jeho diecézí, mitra přílbici spasení proti úkladům zlého ducha, berla pastýřský úřad biskupa. Roucha biskupská mají právo užívat i opati. Arcibiskup nosí kolem krku ještě pallium (původně řec. plášť); je to páska z bílé vlny se dvěma svislými výběžky vpředu i vzadu, do níž je vetkáno černým hedvábím šest křížků. Pallium symbolizuje plnost moci kněžské. Papež se obléká k bohoslužbám jako arcibiskup. Na hlavě mívá mitru (dříve tiáru). R.l. asistujícího laika je alba, jáhen obléká štolu přes jedno rameno a popř. dalmatiku.

V pravoslaví oblékají všichni duchovní k svaté liturgii stichar, obvykle světlé spodní roucho s dlouhými rukávy, které sahá od krku až na zem. Jáhen bere na stichar ještě orár a nárukávníky (epimanikien), kněz epitrachil, pás (pojas), nárukávníky a felon. Biskup (archijerej) obléká kromě sticharu epitrachil, pás, nárukávníky, nábedrník (hypogonation), sakkos, omofor, náprsní kříž, panagiji a mitru. Sakkos má pro biskupa stejný význam jako felon pro kněze. Při některých bohoslužbách nosí biskup místo sakkosu archijerejskou mantii, dlouhé zřasené roucho splývající až k zemi. V ruce má biskup jako duch. pastýř věřících a kněží své eparchie žezlo neboli pastýřskou hůl. Panagiji biskup nosí na prsou vedle kříže. V některých zemích se pravosl. duchovenstvo odlišuje svým r. i mimo chrámy.

Duchovní protest. církví oblékají zpravidla jednoduché r.l.: v čes. protestantismu oblékají černý talár a bílý nákrčník – tzv. tabulky, které naznačují dvě tabule zákona. Liturg. rouchem duchovních Církve československé husitské je černý talár s rudým kalichem na prsou, hlavu pokrývá biret. Při bohoslužbách mají duchovní na taláru oblečenou bílou štolu, při pohřbech štolu barvy černé. Kazatelé jednoty bratrské nemají předepsán závazný liturg. oděv.

Helena Pavlincová
Pavel Spunar